Joachim Ulrich z Rosenfeldu patří bezpochyby mezi významné rodáky Liberecka. Narodil 28.10.1525 v Ludvíkově pod Smrkem v rodině Ulrichů, vlastníků místní krčmy, která zároveň bývala rychtou. Podle původního číslováni její č. p. bylo 1. Ludvíkov je dnes součástí Nového Města pod Smrkem. Pokřtěn byl 4.12.1525.

       Po ukončení školy slouží u šlechtice Ulricha Gottsche ( Schaffgotsche) na Kynastu a Greifensteinu, hejtmana svidnického knížectví ve Friedebergu. Poté odchází do Polska do služby polského šlechtice Wleschka. Joachim Ulrich se účastní tažení proti Bialsku, s kterým byl Wieschka ve sporu. V roce 1545 byl v Polsku, ve službách polského krále Zikmunda II. Augusta. V roce 1547 se z příkazu polského krále Zikmunda II. Augusta dostane až do Ruska, kde se zúčastnil četných bitev proti Tatarům z Osmanské říše. Bojoval také zejména proti slezskému šlechtici Bernardu z Prittwitz († 1561),který byl známý jako teroristický Tartaror. V roce 1548 se zúčastnil pohřbu markraběte Albrechta Hohenzolernského v Krakově. V roce 1549 vstoupil do služeb markraběte Alcibiadea Alberta Brandenburského - Kulmbach (* 1522 , † 1557). Zde byl několik let členem jeho soudu. Během této doby došlo v roce 1552 k povstání za svobodu šlechty a protestantismu proti císaři Karlu V. V tomto roce Joachim Ulrich přijal nabídku císaře Karla V. a cestuje do Augsburgu. Zde měl přijímat vojáky na italské tažení. Do Augsburgu ale přijel příliš pozdě, takže odcestoval do Vídně, aby se tam zapsal. Jeho další cesta vedla do polského města Krakova, kde sloužil jako důstojník jezdectva. Zanedlouho odjíždí do Bavor na dvůr hraběte Kazimíra z Holachu na Plassenburgu. Odtud ho osud zavedl dále přes Krakov zpět do Čech. Domů se vrací ve svých 30 letech.

       V roce 1558 prodává Ferdinand I. uprázdněné panství Frýdlant a Liberec po vymření zdejší větve Biberštejnů za 40 000 tolarů císařskému radovi a prezidentu komory v Horním a Dolním Slezsku, svobodnému pánovi Bedřichovi z Redernu. Nový pán sídlil ve Vratislavi a ustanovil hejtmanem na libereckém panství 24. dubna 1558 Joachima Ulricha. Poměrně rozsáhlé liberecké panství se skládalo kromě Liberce také z přilehlých vesnic Hanychov, Harcov, Hluboká, Krásná Studánka, Kundratice, Ostašov Pavlovice, Pilinkov, Radčice, Rochlice, Ruprechtice, Růžodol, Stráž nad Nisou, Svárov a Vratislavice. Na návrh Bedřicha, pána z Redernu, je Joachimu Ulrichovi 15.5.1562 udělen Ferdinandem I. šlechtický titul von Rosenfeld za jeho dlouholeté služby. Jeho erb je znám z nobilitační listiny krále Ferdinanda I. z 15.5.1562.

       Popis erbu je následující: turnajská přilba je zdobena vpravo černo - zlatými, vlevo řerveno - bílými přikryvadly, nad nimiž v klenotu vystupují 3 pštrosí péra, z nichž levé je černé, střední bílé a pravé červené. Erb je polcený, jeho pravá strana je čtvrcená. Dolní pole je černé, horní červené. Z něj vystupuje poprsí bílé labutě s hlavou hledící doleva s prstenem ozdobeným tyrkysem v zobáku. Levou půli erbu pokrývá na zlatém poli položené otevřené černé křídlo, na němž je položeno pokosem stříbrné břevno. Na něm vedle sebe leží tři červené růže.

       Podoba jeho erbu je známa ze dvou předmětů, které se zachovaly do dnešní doby. Prvním je cínová křtitelnice ve tvaru kalicha, kterou dal vyhotovit sám Joachim Oldřich. Nachází se v Chrámu Nejsvětější Trojice ve Vratislavicích nad Nisou. Původně snad byla v kostele sv. Antonína na dnešním Malém náměstí a později v kostele sv. Jana Křtitele v Rochlicích, kde je roce 1615 uvedena ve výbavě kostela.

      V roce 1575 zaplatil Joachim Ulrich za práci na novém zvonu novoměstskému zvonaři Brikcímu z Cimperka. Odlitý zvon byl zavěšen v kostele Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově. Na něm je zobrazen Ulrichův erb spolu s nápisem na zvonu vyzývající křesťany ke zbožnosti a účasti na obřadech. Zvon byl snad přenesen v roce 1945 do Hrádku nad Nisou, kde je v kostele sv. Bartoloměje.

      Joachim Ulrich byl ženatý s Dorotou Hübnerovou, dcerou rychtáře Hanse Hübnera z Doubí u Liberce. Jeho žena pravděpodobně brzy umírá a bezdětný Joachim Ulrich se žení podruhé. Bere si v roce 1551 za ženu o 20 let mladší Sáru ze Seeligerů z Jindřichovic pod Smrkem, sestru Antona Selingera. Ta se narodila 6.12.1545 v Henneru. S ní má pravděpodobně jediného syna Jiřího. Narodil se jim 25.10.1565. Jeho křtu se 1.11.1565 účastní mimo jiné Fabián z Redernu (+ 1572), rytíř Volf z Etzelu, Heinrich ze Schweinitz a Jeroným z Maxen.

       Jiří Ulrich z Rosenfeldu v letech 1573 - 1580 prošel školami v Žitavě (1573), Frýdlantu (1574), Kutné Hoře a pravděpodobně u jezuitů v Praze (1580). Místo získal ve dvorské kanceláři v Českém kancléřství na Pražském hradě. Jsou zaznamenány jeho cesty do Augspurku, Vídně a Bratislavi. Umírá svobodný a v mladém věku. O tom, zda se oženil, či měl potomky se neví.

      Joachim Ulrich z Rosenfeldu se zapsal zlatým písmem do dějin Liberce. Ne nadarmo se o něm v kronice města Liberce píše, že byl skutečným otcem města Liberce. Jeho zahraniční cesty a zkušenosti z cest po Evropě mu pravděpodobně daly představu o tom, jak má město vypadat. Od té doby větší vesnice jakým asi Liberec byl, přičiněním Joachima Ulricha z Rosenfeldu rozkvétá. Dal řád výstavbě domů, postaral se o vydláždění ulic, daruje městu sladovnu a zavádí v Liberci vaření piva. (Koncesi na vaření piva ale dostávají liberečtí od císaře Rudolfa II. později, spolu s koncesí na prodej vína a lihovin v roce 1598.) Přičiněním Joachima Ulricha z Rosenfeldu dostává Liberec privilegium na 2 výroční trhy a vše završuje rok 1577, kdy liberečtí dostávají svůj vlastní erb a pečeť pro město Liberec. To vedlo nejen k hospodářskému růstu města, ale i formálnímu uznání jako plnohodnotného města. V roce 1578 byla na jeho popud přestavěna škola a fara a městský mlýn. Zakládá poplužní dvory v Hanychově a Ostašově. Hospodářsky podporoval rozkvět Ludvíkova pod Smrkem a Hraničné u Liberce. Na panství byly provozovány doly na cín a stříbro. Ludvíkov byl tehdejším střediskem těžby cínové rudy. Do roku 1588 zde bylo i sídlo perlmistra. V Liberci se začínají usazovat první řemeslníci - prvním vyučeným soukeníkem byl Urban Hofmann v roce 1579.

       V roce 1578 bylo navrženo od Joachima Ulricha z Rosenfeldu přestavění farního kostela sv. Antonína a 24 září 1579 byl položen základní kámen. První kázání proběhlo v tehdy ještě nezastřešeném kostele v roce 1581. Ukončení stavby bylo 20.9.1582. Tento den nechal Joachim Ullrich z Rosenfeldu vložit do hlavice věže dokončeného kostela sv. Antonína vlastní životopis. Dokončení stavby kostela a později i radnice zadal architektovi Marco Spazziovi z Lancia. Ten na přelomu 16. a 17. století vytvořil tehdy novou libereckou radnici, která na konci 19. století byla nahrazena radnicí novou.

       U Joachima Ulricha a jeho bratrů není nikde zmínka o rodičích. Ve svém životopise Joachim o nich nic nepíše. V jeho biografii, kterou vložil u příležitosti obnovení děkanského kostela u sv. Antonína na Malém náměstí v Liberci do věže kostela spolu s dalšími dokumenty 20.9. 1582 nazývá Bedřicha, pána z Redernu, laskavým panem otcem. Tato zmínka je opakovaná v knize Geschichte der Stadt Reichenberg na straně 206 - Roku 1558, na den sv. Jiří, jsem byl od mého milostivého pana otce (Friedrich von Redern) ustanoven hejtmanem a vládl jsem přešťastně a mírumilovně až do dešního dne.

       Držení rodičů v tajnosti a zmínka v kronice Liberce o tom, že Melchior z Redernu byl nevlastním bratrem Joachima a Aarona, dala příčinu k úvahám, zda nejsou Joachim a Aaron levobočky pánů z Redernu. Zvláštní je také to, že chlapec z chudých poměrů je posílán do školy a po jejím ukončení je polán do služeb po celé Evropě. Joachim Ulrich z Rosenfeldu umírá kolem roku 1591 v Liberci. Doklady o tom, kdy přesně zemřel nejsou. Ani není známo místo jeho posledního odpočinku. Snad prý na hřbitově, který se nacházel okolo tehdejšího kostela s. Antonína.

       Druhým bratrem byl David Ulrich, který byl v letech 1638 - 1639 libereckým purkmistrem. Ten měl syna Salomona. Třetím, mladším bratrem byl Aaron Ulrich. V roce 1550 měl v držení několika domů a pivovarů. V letech 1579 a 1582 seděl v městské radě. Je známý jako městský soudce města Liberce. V roce 1610 dal popud pro stavbu fary a zemřel asi v roce 1633. Zanechal tři syny - Davida, Eliase, Daniela a tři dcery. Hana si vzala za manžela libereckého měšťana Eliase Ehrlicha a další dcery si vzaly Krištofa Heishe a Jacoba Ehrlicha.