Severočeské - dříve okresní, nyní krajské město Liberec, k jehož návštěvě jste srdečně zváni, leží v liberecké kotlině mezi Ještědským hřbetem a Jizerskými horami. Jeho historie sahá do doby, kdy těmito místy vedly obchodní cesty. Jelikož přechod Ještědského hřebene byl pro obchodníky se zbožím příliš náročný, bylo nutné vytvořit místo pro odpočinek. Liberec tedy vznikal jako otevřená tržní obec a to později určilo i jeho tvářnost. Malá osada, poprvé zmiňovaná roku 1352, se během 15. a v první polovině 16. století postupně měnila na poddanské městečko, což písemně potvrdil roku 1577 císař Rudolf II.. Na konci 16. století díky mimořádné stavební aktivitě vznikly první kamenné stavby, které na dlouhou dobu určily charakteristický ráz města. Nové zásadnější proměny zaznamenal Liberec v druhé polovině 18. století, kdy bylo centrum města zastavěno zděnými domy v klasicistních formách. Počátek 19. století pak znamenal rozvoj textilního průmyslu a tedy i průmyslové architektury, což napomohlo k získání statutu samostatného města. V té době vznikla řada reprezentativních budov, které městu dodávaly majestátnost odpovídající jeho významu. Liberec býval druhým největším městem v Čechách hned po Praze. Byly zde 3 konzuláty, 50 textilních továren, 60 továren zaměřených na kovoprůmysl, mimo jiné i na výrobu automobilů RAF. V současné době nabízí Liberec řadu zajímavostí. Město se pyšní mnoha významnými budovami, např. radnicí, postavenou v novorenesančním stylu a dokončenou v roce 1893, jež je symbolem bohatství a hospodářského i kulturního rozvoje města. Za budovou radnice se nachází Divadlo Františka Xavera Šaldy z roku 1893. Budova spořitelny, muzea a obchodní komory z let 1901 - 02 tvoří svojí honosností a čistotou stylu zlaté jádro historické části města, jehož ozdobou je pak vilová čtvrť z přelomu 19. a 20. století, která svou jedinečností dokresluje tehdejší rozmach Liberce.

     Liberec je někdy nazýván také městem pod Ještědem, jehož vrchol, vypínající se do výše 1012 metrů, zdobí moderní věž, která se stala dominantou celého kraje. Originální konstrukce ve tvaru rotačního hyperboloidu byla postavena podle projektu ing. Arch. Karla Hubáčka, který byl za návrh oceněn prestižní Perretovou cenou. Objekt, v němž sídlí spojové středisko a hotel s restaurací, byl otevřen 21.9.1973 a stal se symbolem pozoruhodného města, které se pod ním nachází.

     Kostel sv. Antonína Velikého na Sokolovském náměstí tvoří díky své 70 metrů vysoké věži jednu z dominant Liberce (radniční věž v sousedství měří "pouze"65 metrů) již po několik staletí. Byl postaven na místě původního dřevěného kostelíku s nímž je spjata současně i první zmínka o Liberci z roku 1352 v souvislosti s placením desátků. Nynější kostel byl postaven v letech 1579-1587 pravděpodobně dle návrhu stavitele M. Spazia a je první zděnou stavbou města. Interiér je zdoben střídmě v protestanstském duchu, cenný je zejména hlavní oltář vysoký 10 metrů, který znázorňuje patrony české země.

     Valdštejnské domky ve Větrné uličce jsou nejstaršími dochovanými domy v Liberci. Pocházejí z let 1678 - 1681 a jsou dnes v Liberci jedinou památkou na tento klasický typ měšťanských domů, které kdysi zdobily celé Nové Město. Sám název "Valdštejnské domky" je velice pozoruhodný, neboť byly vystavěny teprve několik desetiletí po smrti Albrechta z Valdštejna. Tyto domy sloužily původně řemeslníkům a hlavně soukeníkům, v jednom z nich byla později také krčma "U Města Petrohradu". Pravděpodobně nejvíce však upoutávaly pozornost kolemjdoucích každoročně zde konané vánoční trhy s prodejem ozdob, figurek a cukroví. Postupem času tyto cenné objekty chátraly do té míry, že ohrožovaly své okolí, proto se ačalo uvažovat i o případném zboření. Smutnému osudu unikly zásluhou sousední střední průmyslové školy, jejích studentů a profesorů, kteří provedli náročnou rekonstrukci a zachovali tak vzácnou památku na libereckou historii i pro příští generace.

     Koncem 18. století byl Liberec proslulý jako středisko textilní výroby. Své domy si výrobci textilního zboží stavěli na pozemcích s možností přívodu vody potřebné pro výrobu, především na řece Nise. Kupec plátna Bedřich Šolc si v roce 1771 také postavil svůj dřevěný a roubený patrový domek. V současné době zde sídlí Správa chráněné krajinné oblasti Jizerských hor. Krása této v Liberci ojedinělé roubené stavby vynikla po provedené parkové úpravě okolí. Šolcův dům je zajímavým dokladem dovednosti podještědských tesařů z konce 18. století.

     Nádherná neorenesanční budova Městských lázní vznikla v letech 1901 - 1902 dle projektu vídeňského architekta Branga. Celý objekt, jeho exteriér i výzdoba interiéru, je přizpůsoben původnímu poslání městských lázní. Štít je zdoben sochou Poseidona a jeho ženy, plastiky nad okny zase představují vodní hry. V současné době je ovšem budova uzavřena, její poslání převzal nedaleký plavecký stadion. Turisté tak už mohou obdivovat pouze exteriér lázní, který i přes částečnou omšelost stále zůstává dokladem zručnosti našich předků.

     Kavárna Pošta ve vídeňském stylu je jednou z perel náměstí Dr. E. Beneše. Neorokokový sloh, keramické obklady, zlacené štuky, nádherná zrcadla to vše vytváří útulnou atmosféru v duchu minulého století.

     Neobvyklá stavba vznikla v letech 1900 - 1901 na popud Heinricha Liebiega, stavitelem byl architekt Schmitz. Výšina byla určena zejména turistům a výletníkům jako místo odpočinku a občerstvení, sloužit ovšem měla i jako rozhledna. Pozoruhodný je především půvabný starobylý vzhled budovy, který získala díky jednoduchému triku stavitelů. Na její zbudování se totiž použily kamenné kvádry ze zbořených středověkých domů z Norimberku. Samotná stavba prožila bouřlivé časy, postupem času chátrala, až musela být zavřena. V současné době naštěstí získala nájemce, který na sebe převzal i závazek opětovně zpřístupnit Libereckou výšinu turistům.